31.10.17

MARTIN BEČAN - Kaziměsti

MARTIN BEČAN - Kaziměsti

ŽÁNR: Literatura česká, Fantasy, Pro děti a mládež
ROK VYDÁNÍ: 2017
POČET STRAN: 256
NAKLADATELSTVÍ: Fragment

ANOTACE KNIHY:
Čtveřice přátel naskočí jednoho dne do přijíždějící tramvaje číslo 0 a ta je zaveze do Nikam. Zjišťují, že město, ve kterém žijí a studují, má druhou tvář. Sněží v něm papír, tramvajové koleje tvoří horské dráhy, krysy se mění ve stíny a jsou v něm domy, ulice a celé čtvrti, o kterých většina lidí nemá tušení. Zlákáni plejádou divů a zázraků se rozhodnou sem přestěhovat. Jenže město je nakaženo nemocí...


JAK JSEM PŘIŠLA KE KNIZE:
Také milujete ty chvíle, kdy jste přihlášeni v nějakém knihkupectví a najednou máte svátek či narozeniny? Pokud jste stejní jako já, tak jste nadšení, protože narozeninové a sváteční slevy jsou skvělá věc! A nejlepší je je využít na maximum. Tuhle knihu jsem původně v merku moc neměla, ale jakmile jsem ji spatřila na živo a trochu v ní zalistovala, už jsem ji z rukou nedala... 
Navíc tahle část z anotace knihy (která je na obalu) mě nenechala chladnou a knihu jsem si prostě koupit musela:
"Jsou města nudná a šedivá, obyčejná, jako lidé v nich. A potom jsou města, ve kterých sněží papír, krysy se mění v stíny a tramvajové koleje tvoří horské dráhy."

OD OBÁLKY PO VNITŘEK:
Papírový přebal knihy je na dotek příjemně sametový a název knihy z něj plasticky vystupuje (nahmatáte jej snadno prsty). Po jeho odebrání objevíte desky knihy, které jsem kopií svého přebalu, avšak vyvedeného pouze v barvě šedé s odstíny tmavě zelené. Velmi neobvyklé alespoň pro mě. Z obálky jsem měla z počátku velmi tísnivý a depresivní pocit. Na první pohled se mi moc nelíbila, ale určitě zaujala maximálně už jen svou originalitou.
Kniha je dělena na dlouhé kapitoly, které vypráví hlavní mužská postava - vysokoškolák Lazar (ano, opravdu se jmenuje Lazar!). Neskutečně mě bavily jednotlivé názvy kapitol! Jsou neotřelé a originální a vždy vám vykouzlí úsměv či minimálně úšklebek na tváři. V mém případě to tak rozhodně bylo.

MŮJ NÁZOR NA KNIHU:
Už při čtení prvních stránek jsem věděla, že je to velmi zvláštní čtení. Chvílemi jsem nevěděla, co se děje a chvílemi jsem vše viděla v jasných barvách před sebou. Jste zmatení jako Lazar a jeho kamarádi a objevujete skrytá zákoutí světa Nikde společně s nimi.
Příběh vás neustále nutí číst dál a dál. Kniha je sama o sobě velmi čtivá, i když se v ní ve velké části nic převratného neděje. Z počátku hlavně experimentujete s drogami jako hlavní hrdinové a neustále s nimi kouříte jednu cigaretu za druhou - upřímně, tohle mi na knihách v dnešní době hodně vadí. Chápu, že ve společnosti to takhle prostě je, ale proč vlastně? Někdy to na mě působí jako nabádání k tomu, aby to slabší jedinci zkusili také... I když každý na to má jiný názor, to chápu. 

To nejzajímavější přijde až někdy v půlce knihy! Najednou se totiž všechno otočí o sto osmdesát stupňů! Hlavní hrdinové se začnou měnit, město je nemocné a naše hrdiny čeká strastiplná cesta za objevováním nejtajnějších míst a tajemství obecně. Neustále jste nuceni hrát si se svou fantazií a vše si představovat. A věřte mi, že je co si představovat... Jenže tahle velmi důležitá zápletka o nemoci města je kolikrát úplně odstraněna na pozadí příběhu. Proč? Vždyť je jedna z nejdůležitějších z celého příběhu!

Neustále na vás budou útočit otázky typu: "Proč se lidé v Nikde mění? A mění se všichni?" "Co se to tady vlastně děje?", "Je tohle sen nebo realita?", atd. Věřte mi, že otázek k zodpovězení vyvstane opravdu hodně a dostanete na ně časem i odpověď. Bohužel až na tu jednu závěrečnou ne (a pro mě rozhodně tu nejdůležitější)... ZAČÁTEK SPOILERU! Tak a teď mi řekněte, jak jste si přebrali konec celé knihy, protože já mám také svou teorii. Bylo by možné, aby se Lazar nakonec stal městem samým sám? Když se měnil (podle Zimy) do porcelánu? A proč vlastně dostávali ony černé knihy? Zjišťovalo si město samo o jejich schopnostech a charakteru co nejvíce díky nim? Hledalo svého nástupce? Jak celý konec téhle knihy vnímáte vy? KONEC SPOILERU!

Celý příběh jsem si ale i přes své nedostatky velmi užívala a přečetla ho prakticky za den. Je to opravdu pořádná jízda!

POSTAVY:
Nejprve se musím přiznat, že jsem se nedokázala s postavami sžít. A musím uznat, že to k celému příběhu ani nepotřebujete. V každé knize většinou mám svého oblíbence nebo někoho, kdo mi leze na nervy, ale tady? Nic. Opakuji - NIC! Celou dobu mi přišlo, že postavy příběh spíše lehce doplňují, než aby jej samy utvářely. Pojďme se na ně tedy podívat trochu blíž...
Hlavní postavou a zároveň vypravěčem celého příběhu je zvědavý Lazar, který na mě v některých věcech působil dost naivně. Je tak oddaný svým přátelům, že by za ně i dýchal (obětoval by se za ně).
Lazar má skvělého přítele Cesmína, kterému s oblibou říká Kopřivo. Tento chlapík je zahleděný spíše do sebe, ale dokáže být i přítelem v těžších situacích.
Pak zde máme dívku s velmi proříznutou pusou, která si umí vždy poradit a dokáže být zároveň i mateřská a starostlivá. Ano, mluvíme o Parmici (neboli Parmě).
A v neposlední řadě se podíváme na maličkou a přetvařující se Zimu, která se velmi šlechtí, je věčně na lovu, ale umí si všimnout i těch nejmenších detailů a věcí, které většina lidí snadno přehlédne.
A teď mi po pravdě řekněte, jak na vás tahle jména působí. Upřímně - mě neskutečně vytáčela!

JAZYK:
Po otevření téhle knihy zjistíte, že je psaná neskutečně čtivou formou. Ich forma se mně osobně čte vždycky lépe než er forma. Jazyk je velmi hravý, humorný, hovorový a vyskytují se hojně i vulgarismy.
Je vidět, že je čeština velmi bohatým jazykem! Kniha se čte mnohem lépe než kdejaké překládané! Navíc je celá velmi sarkasticky laděná, což je skvělé.
Příběh by sice potřeboval na některých místech v jazykové rovině učesat (autor často rozděluje věty větami vloženými velmi nelogickým způsobem), ale příběh se i přesto čte lehce a velmi dobře.

HODNOCENÍ: 4/5

"Nemůžeš zachránit všechny okolo. Lidi musí žít svoje životy sami. Sami si je musí posrat a sami si je musí napravit. Když budeš žít jen pro ostatní, přijdeš o sebe. Sám si vytvoř svůj vlastní konec, nenechávej ho na ostatních."


Takže si to nakonec všechno pěkně shrňme. Máme velmi čtivou knihu, ve které se ale z velké části nic extra neděje. Jazyková forma by potřebovala sem tam trochu poupravit, aby nebyla tak krkolomná. Hrdinové mají příšerná jména, která dokáží lézt na nervy během celé četby příběhu. ALE! Autor má nepřeberné množství fantazie a musím uznat, že jsem si ji velmi užívala! A také jednu hodně důležitou věc - velmi otevřený konec, který si každý může přebrat po svém... (Tím vás samozřejmě nabádám, abyste mi své myšlenky určitě napsali pod článek do komentářů.) 


Pozn. Nevíte, jak si přečíst spoilery? Je to jednoduché - táhněte myší a označte si část textu označenou jako spoiler. Ihned ho uvidíte... :) Ovšem nedělejte to, pokud jste knihu nečetli, mohli byste přijít o překvapení či velká odhalení.







Žádné komentáře:

Okomentovat